Pokud se vám líbil předchozí díl Dungeon Siege, bude pro Vás Dungeon Siege II naprosto dokonalá hra. Jestli vám k srdci nepřirostl, nejspíše k němu ale nenajdete cestu ani tentokrát. Autoři svůj nový rodinný přírůstek sice na několika frontách vylepšili, ale rovněž zachovali spoustu původních prvků. Opět se vydáte do boje o fantastickou říši, opět čelíte hordám nepřátel a opět se ke konci hry začnete nudit. To je holt úděl rozsáhlých akčních RPG.

Hlavní postava a tvorba je podobná jako v předchozím dílu – i zde vytváříte pouze jednoho hrdinu, ale máte na výběr z několika ras. V podstatě je úplně jedno, jestli zvolíte člověka, půlobra, dryádu nebo elfa. Jejich počáteční statistiky se sice mírně liší (půlobr je rozený válečník, zatímco elf naopak tíhne k magii), ale ve hře se to pak nijak zvlášť neprojeví – jde zkrátka jen o pocit. Zbývá tedy výběr pohlaví, vzhledu, účesu a barvy vlasů, a můžete putovat za záchranou Aranny. Příběh Dungeon Siege II se odehrává dlouho před událostmi původní hry a hned od začátku vás překvapivě zaujme, což v případě akčních RPG rozhodně není zvykem. Do dobrodružství se pustíte v řadách zlých Mordenů, kteří se pod vedením ďábelského Valdise snaží zotročit celičkou Arannu a docela slušně se jim to daří. Brzy se však ocitnete mezi dryádami a konečně se postavíte na tu správnou stranu barikády. Nebudeme vám ale prozrazovat, jak k dezerci dojde. Záchrana fantastického světa není ničím převratným, ale rozplétání jednotlivých nitek příběhu společně s plněním vedlejších questů je hnacím motorem Dungeon Siege II.
Zajímavé je rovněž snížení počtu postav v partě. Úvodní částí hry – koncipované jako výukový tutoriál – projdete pouze s hlavním hrdinou a přítelem Drevinem. Vaše cesty se však brzy rozejdou a v lesním dryádském městě Eirulan přiberete prvního společníka. Nutno podotknout, že za zpřístupnění zbylých dvou míst ve vaší partě budete muset draze zaplatit místnímu hospodskému, a tak si na další bratry a sestry ve zbrani chvíli počkáte. Na nejlehčí obtížnost hry (Mercenary), která je přístupná postavám do 39. úrovně, můžete mít tedy ve skupině čtyři členy. Střední obtížnost (Veteran – úroveň 40–69) umožňuje rozšíření party na pět členů a po jejím dokončení získáte přístup k nejtěžší (Elite – level 70–100) pro šest dobrodruhů.

Vývojový systém postav je mnohem zajímavější než v Dungeon Siege a částečně nestydatě kopíruje druhý díl Diabla. Základní systém zůstává nezměněn – proč také šťourat do něčeho, co se osvědčilo? Díky tomu nabízí Dungeon Siege II velkou dávku svobody a postavy nejsou nikterak ovlivněny klasickým výběrem povolání. Hrdinové se místo toho vyvíjejí na základě preferovaného stylu boje: na blízko, na dálku, přírodní magie a bojová magie. Čím více se budete ohánět obouručním kladivem, tím budete lepší a rovněž vám poroste síla, ale s inteligencí se vytahovat rozhodně nebudete. Pokud máte rádi všestranné hrdiny a chcete si vytvořit třeba mága/bojovníka, možnost zde samozřejmě je. Mějte však na paměti, že nikdy nedosáhnete takového mistrovství jako specializovaní hrdinové a v pozdějších fázích hry můžete mít problémy. Tím však diferenciace postav nekončí! Bojovníci, střelci a přírodní i bojoví mágové mají dvanáct odlišných schopností, rozdělených do několika vývojových větví. Za postup na úrovních ve vámi preferované oblasti získáte bodíky, jež do těchto skillů investujete. Znovu však není radno vylepšovat vše, co máte k dispozici. Bojoví čarodějové se specializují například v magii ohně, blesků nebo smrti, zatímco válečníci se mohou ohánět s obouruční či jednoruční zbraní se štítem, nebo sáhnout po dvou jednoručních kouscích. Specializace navíc zahrnují sedm ultimátních sil, jež odemykáte vylepšováním určitých skupin schopností. Každá z těchto sil má navíc tři úrovně a jejich použití v řadách nepřátel znamená doslova drtivý účinek. Bojový mág nechává okolí vybuchovat v pekelných plamenech, zatímco válečník protivníky brutálně a nemilosrdně porcuje. Tyto speciality však nelze používat donekonečna. Po každé aktivaci je musíte nabít dalším vražděním.
Nepřátel se v Dungeon Siege II pohybuje několik stovek a všechny si lze časem prohlédnout v povedeném bestiáři. Na kouzla a nabroušená ostří čekají zdivočelá zvířata, magičtí tvorové i spousta dalších bestií různých barev, tvarů a velikostí. My jsme si nemohli vynachválit obrovské chlupaté tvory neuvěřitelné síly a krkem nám lezli všemožní přerostlí hmyzáci, jejichž počtem vývojáři v několika částech hry rozhodně nešetřili. Nejlépe nedopadla bohužel ani AI protivníků, do níž jsme před vydáním hry vkládali velké naděje. Autoři se chlubili spolupracujícími nepřáteli a zraněnými protivníky prchajícími pro posily, ale nic z toho ve hře až na pár výjimek nenajdete. Podobně bohužel skončila i umělá inteligence spolubojovníků. Kouzelníci jsou schopní pálit kouzla na roh zdi místo do nepřítele stojícího za ním a provádět podobné nesmysly.

Ve třech aktech o zhruba stejné délce budete plnit podobné množství hlavních i vedlejších úkolů. Autoři pořádně zapracovali na rozhovorech, a tak se druhý díl v tomto směru posunul o malý kousek blíže ke skvělému Baldur’s Gate. Čas od času dojde i k výměně názorů mezi členy v partě. Když se vás dryáda Taar v jednu nevhodnou chvíli zeptá, jestli chcete pohřbít, nebo raději zpopelnit, budete jistě v šoku. Pravda, nejde o nic světoborného, ale v případě akčních RPG jde o velký krok kupředu.
Hra nabízí spoustu exteriérů i interiérů – od hustých lesů přes vyprahlé pouště až po Valdisovu ďábelskou pevnost. Grafické zpracování z počátku nijak zvlášť neoslní; je pěkné, ale ničím nepřekvapí. Do skvělých lokací se dostanete až ve druhém aktu, kdy navštívíte například elfský Vai’lutra Forest. Hrdinové a hrdinky v partě vás svým vybavením a magickými efekty překvapí také až v pokročilejší fázi hry, a tak si na ten správný zážitek budete muset chvíli počkat. Ovšem vzhledem k tomu, že k dokončení hlavní příběhové linie potřebujete zhruba třicet hodin čistého herního času, může neustálé zabíjení začít nudit. V tom případě si dejte pauzu a vraťte se k Dungeon Siege II za několik dní.
Spousta věcí šla vytvořit mnohem lépe. Kouzel je ve hře spousta, ale využijete jich tradičně jen pár. Po celé Aranně jsou rozmístěny speciální svatyně, kde lze zpívat žalmy, a zvýšit tak celé skupině některé vlastnosti. Proč byste to ale dělali, když s nepřáteli bojujete v pohodě i bez bonusů? Kupředu vás nakonec žene jen zajímavý příběh, vývojový systém a spousta zbraní a brnění (některé kousky lze i samostatně vylepšovat), mezi nimiž nechybí ani speciální sestavy (tzv. sety). Dungeon Siege II upadá hlavně kvůli stereotypním soubojům, jež jsou jen čas od času zpestřeny nějakými peprnými monstry. Ještě štěstí, že ve hře kromě singleplayerové kampaně nechybí ani podpora multiplayeru, která tomuto akčnímu RPG přidává na hratelnosti a prodlužuje životnost. Hráči jsou zkrátka rok od roku náročnější a vývojáři z Gas Powered Games by si to měli zapsat za uši.

V Dungeon Siege je ovládání kapku jiné než v ds1 odpadlo nastavení strategie. Což je velká chyba, ale člověk si časem zvykne. Útočí se pravým tlačítkem. Levé tlačítko obstarává ostatní pohyby například otáčení pohledu nebo sbírání či přehazování věcí. Při útoku stačí protivníka označit a je nutné držet myš což vyřazuje možnost strategického ovládání party.

Po stisknutí „enter“ můžete napsat jeden z následujících kodů.

/+/ takto označené cheaty se po opětovném zadání vypnou

-drlife – zranitelnost
+movie – nahraje video
+bushsux-oluaowr – teleport /+/
+krisrox-lzjlcoj – míň robustní
+superchunky – víc robustní
+iraqsux-eszaryz – stříbrný prsten
-movie – zastaví nahrávání
+quwhba – okamžité zabití /+/
+drlife – nezranitelnost
+version – zobrazí verzi hry
+luvtana-aeviyaa – stříbrný prsten, zbraň a oděv

Platforma: PC
Typ hry: akční RPG
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 1,8 GHz, 512 MB RAM, 64MB grafická karta, 1400 MB na HDD
Testovací konfigurace: Pentium 4 2,4 GHz, 2x1024 MB RAM, ATI Radeon 9800 PRO 256 MB, 1400 MB na HDD